Muzikoterapie

Definice muzikoterapie a dalších uměleckých terapií jsou k nalezení například na stránkách Akademie Alternativa, anebo na stránkách Mezinárodní asociace uměleckých terapií (MAUT).

Širší pojednání o oboru Muzikoterapie lze najít například na webových stránkách Mgr. Marie Beníčkové, Ph.D.

Považuji za podstatné stručně zmínit, že muzikoterapie kombinuje metody tzv. receptivní (cílený poslech hudby – živé, reprodukované) a metody kreativní/produktivní – improvizace, interpretace, kompozice hudebních děl či jejich fragmentů prostřednictvím instrumentálního či hlasového vyjádření.  

Samotný poslech hudby a jejích výše uvedených elementů přináší psychosomatické reakce člověka (například změna tepové frekvence, nutkání k pohybu, emoční dynamika a excitace atd.) a odkrývá tak terapeutický "materiál" (duševní obsahy), na kterém lze následně pracovat. Hudební aktivitou (hraní na nástroj, zpěv apod.) pak člověk projektuje své vnitřní obsahy do hudebního vyjádření a komunikuje tím o svých emocích bez použití slov – opět tedy "vynáší" terapeutický materiál pro další proces terapie.