Otázky a odpovědi
1. Je nutné umět zpívat, nebo na něco hrát?
Ne, vůbec ne. V muzikoterapii používáme takové hudební nástroje, které dokáže ovládat skutečně každý. Cílem není podat umělecký výkon, ale řešit svá témata skrze tvorbu, hru na nástroje či zpěv.
Naopak hra na nástroje, které ovládáte, není muzikoterapeuticky příliš zajímavá, neboť při ní dochází k cílevědomému dosahování hudebního a estetického výkonu na úkor projekce Vašeho aktuálního emočního stavu.
2. Co když se stydím před někým hrát nebo zpívat?
Nevadí - i to samo o sobě může být muzikoterapeutickým tématem, s kterým je možné pracovat. Volím vždy takové metody a techniky, které pomáhají postupně odbourávat stud a zábrany se hudebně projevovat tak, aby to bylo jednak příjemné a aby to mělo muzikoterapeutický účinek. Takové odbourání studu pak může být přenositelné i do běžných nehudebních sociálních interakcí a situací.
3. Poskytujete také tzv. akustickou lázeň?
Ne. Pracuji s receptivními technikami - tedy poslechem hudby či hudebních elementů formou živé i reprodukované produkce v závislosti na individuálních potřebách klienta. Takzvanou akustickou či hudební lázeň nepovažuji za terapeuticky přínosnou. I když na jednu stranu může přispět k relaxaci klienta/klientů, na stranu druhou se jedná o metodu, která nerespektuje individuální potřeby klienta a vystavuje klienty frekvencím, které mohou způsobit psychosomatické obtíže (od bolesti hlavy, přes nevolnost, nežádoucí srdeční činnost až po vyvolání úzkosti). Z mého pohledu se tedy jedná o vysoce riskantní metodu, která nemá oporu ve vědeckém přístupu či odborné literatuře v oblasti muzikoterapie.
4. Existují léčivé frekvence - např. 332 Hz?
Každá frekvence může mít léčivý potenciál. Ale i naopak. Záleží vždy na procesu terapie a individuálním nastavení klienta. Tedy žádná frekvence není léčivá sama o sobě a už vůbec ne zázračná. Léčivých účinků hudby a hudebních elementů je dosahováno širší interakcí klienta, muzikoterapeuta a citlivě volených hudebních prostředků. Snížením tzv. referenčního tónu a1 ze 440 Hz běžného "temperovaného" ladění na 332 Hz lze zcela jistě dosáhnout esteticky žádoucích změn (jsou-li požadovány s estetickým záměrem), nicméně nikoliv "zázračného" zlepšení účinků hudby na člověka v terapeutickém slova smyslu. Totéž platí o jakékoliv jiné frekvenci a například tzv. "terapeutických" ladičkách, konstruovaných vždy na jeden tón. Propagace jejich "zázračně léčivých" účinků je pouhopouhý marketing bez jakékoli opory v odborné literatuře či vědeckém poznání.